Supraphon On-line

profily

Rozhovor s Clarinet Factory

Rozhovor s Clarinet Factory

3.9.2010 (autor: Redakce)
Kategorie: Profily a rozhovory

MOMENT PŘEKVAPENÍ S CLARINET FACTORY

Hudební seskupení s názvem Clarinet Factory už si vydobylo ve svém žánru prestižní postavení – a to nejen u nás. Jeho vystoupení jsou originální, plná překvapení, prostě neopakovatelné zážitky. Totéž platí o jeho albech. Supraphon před časem vydal nové album, na kterém Clarinet Factory spojila síly s Alanem Vitoušem, Lenkou Dusilovou a Epoque Quartet. Výsledek stojí za to!

Na kus řeči jsme se sešli s celým souborem.
 
V Bookletu alba píše Dan Bárta, že se necháváte ovládnout svými nástroji; opravdu vás nástroje ovládají?
No, my se spíše snažíme ovládnout celý život ty klarinety, aby dělaly, co si usmyslíme, nicméně ony nám občas zdivočí a ovládají nás.

Dostanete se někdy při muzicírování do „transu“?
Mnoho našich kompozic je úplně bez pauz, založených na dynamice, gradaci, působí to někdy na organismus jako třeba holotropní dýchání. Nejvíce si ale užíváme takový ten tichý trans, když meditujeme a improvizujeme v extrémně tichých zvucích a vibracích.

Pod vašimi kompozicemi je vždy podepsáno více autorů; jak vznikají?
Různě, některé mají svého původce, ale u většiny jde o společné sdílení nápadů. Pod skladby se podepisujeme vždy společně, považujeme vše za týmovou práci.

Studujete etnické, domácí a zahraniční hudební žánry a styly?

Sledujeme, ale ne systematicky. Studujeme je tak, jak k nám přicházejí přátelé, jak jde život. Necháváme si svobodu a vytváříme vlastní styl.

Co symbolizuje název alba Out of Home?
Třeba to, že naše hudba je „na cestě“, není doma v žádném žánru a není
ani úplně tradičně česká. Ale české příběhy v ní cítíme, takové malé české sny...

 V souvislosti s vaší hudbou a novým albem mnoho lidí – kritiků – mluví o hledání; co hledáte?
Já myslím, že už jsme našli dost věcí, tvoříme jednoduché zvukové příběhy a hledáme v nich komunikaci s posluchačem jinak než je to v  zavedených žánrech zvykem. Snažíme se otevřít jakýsi vnitřní svět emocí.

Jste zvyklí na spolupráci posluchačů?
Spolupráce s posluchači je součást každého koncertu, improvizujeme na
jejich témata, ale oni s námi také recitují nebo zpívají, zapojujeme je do vytváření zvuků a tak dále a tak dále ...
Vaše koncerty jsou šity na míru konkrétním klubům, tedy bude asi každý jiný...
Každý prostor vyžaduje citlivou dramaturgii, to je pro nás obecně důležité. I v průběhu koncertu jsme schopni měnit program a reagovat na náladu publika.

Jaké je ideální rozpoložení pro poslech vašeho nového alba?
Tohle netuším, spíše asi večer, není ale nutné všechny věci zkoumat,
některé na sebe více prozradí po několikátém puštění, jiné zase hlavu vůbec nepotřebují a stačí je vnímat podprahově, jako náladu, chcete-li.

Kam by album mělo posluchače dovést?
Myslím, že je mnohoznačné, takže pokaždé jinam, záleží na náladě,
denní době. Navíc třeba já si u poslechu jiných desek všimnu vždycky něčeho jiného, takže… dává to asi prostor pro různé konce.
Dovedete si vaši muziku představit s jinými nástroji, než s klarinety?
Tuhle konkrétně moc ne, ale za pokus by to stálo.

Čím je, podle, vás, klarinet výjimečný nástroj?
Rozsahem a dynamikou, je mnohem výraznější ve změně emocí než ostatní dřeva. Úplně nejvíc možností ale poskytuje basklarinet. Ten nahradí i bicí – a v případě Petra Valáška dokonale!

Jak a kde si hledáte spolupracovníky?

Lenku Dusilovou jsme oslovili kdysi sami, ke spolupráci ale byla cesta tak asi pětiletá, Alan si naopak našel nás. Epoque Quartet jsme znali a domluvili se na jakémsi „pronájmu“ na větší akce.

S Alanem Vitoušem spolupracujete, dá se říct, pravidelně – a asi i v budoucnu budete, je to tak?
Pravděpodobně ano, spolupráce se ale promění, dáme mu více prostoru pro sólové výstupy.

Co do vaší hudby vnáší právě Alan Vitouš?
Hlavně momenty překvapení, používá zcela jiné nástroje, než by si
napoprvé člověk představil, jiné rytmické struktury, jiné techniky hraní…

A Lenka Dusilová?
Lenka byla milým hostem, spolupráci s ní si šetříme více pro Eternal
Seekers (možná spácháme druhou desku). Na Out of Home jsme ji představili jen jako vokalistku v takové spíše hravé poloze.

A Epoque Quartet?

Epoque Quartet je asi jediné smyčcové kvarteto u nás, které s přehledem hraje jazz a crossover, ale má klasickou kulturu hraní. Navíc je to velmi veselá partička.

Hlásí se vám i muzikanti sami s tím, že by si s vámi chtěli zamuzicírovat?
Ano, některé odmítáme, ale většinou se snažíme vymyslet něco, co by
spojení dalo smysl. Kromě Alana je to aktuálně případ litevské dvojice Genyse a Vladimíra Konstantinových. Genys je DJ´ a jeho otec klasický skladatel a dirigent. Na jednom pódiu nás bude možné vidět v listopadu s Filharmonií Brno. Oslovili nás také z Ostravy, abychom zkomponovali balet, vzniklo tak crossoverové dílo, které jsme celý minulý rok hráli v Národním divadle moravskoslezském.

Jak vypadalo a ještě bude vypadat vaše letní akustické turné?
Proběhlo pět koncertů, zněla klasika (Gabrieli, Bach, Vivaldi) i prostorové improvizace, vyjeli jsme s hostujícími studenty, takže na pódiu bylo celkem 15 klarinetistů. Hráli jsme na hradě (Kašperk) a ve čtyřech kostelích (Kašperské Hory, Hojsova Stráž, Tábor a Šumperk). Poslední dva koncerty byly dost velké a klarinety v nich zněly jako velké varhany – ale s dynamikou. Dále pokračujeme už sami ve čtyřech na koncertech v Německu.

Kterých spoluúčinkování, ať už s našimi nebo zahraničními interprety, si nejvíce vážíte a proč?
Největší svátek byl pro nás Bobby McFerrin, od něj se stále učíme nejen improvizovat, ale i jak se chovat k lidem, jak je zapojit... Lenka Dusilová se nejvíce hodí k naší současné tvorbě, je to úžasná zpěvačka i tvůrkyně. Jana Koubková nás nakopla na začátku, donutila nás odložit noty, jí hodně vděčíme za to, kde teď jsme. Alan Vitouš je nám, kromě hraní, i jakýmsi částečným průvodcem po nových hudebních i nehudebních světech, u něj se scházíme, diskutujeme, posloucháme muziku… někdy více než zkoušíme.
 A závěrem zpět k vašemu novému albu: co nějaké perličky, nějaká ta lákadla? 

 Je jich dost. Vojta Nýdl zpívá na desce (i na koncertech) písně, Pepíno Valášek kromě kreací na basklarinet vyrobil i mnoho rytmů na své vlastní tělo a na albu není vyrobeno nic ze syntetických zvuků, vše jsou to „jen“ klarinety, perkuse, lidské hlasy a zmíněný body drumming

 Supraphon, 2010
 

Starší článek »« Novější článekZpět

 
paul simon
 
 

 

© Copyright na 1996-2015 musicsite.cz, design by Aria-studio.cz, Webhosting Web4ce, s.r.o. | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu
pop, rock, alternativa, retro 70´s & 80 ´s, electro, wave, indie, gothic

 

Pro kvalitní muziku je třeba kvalitního vybavení. Máme v sortimentu značky Marshall, Rolland, Ibanez.

philips

Vyhledat